Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

O arcihostině hrůzy

San Duben - 3 - 2016
S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu (Laser-books, Praha 2015)

S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu
(Laser-books, Praha 2015)

S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu

326 stran, Laser-books, Praha 2015, vydání první, vázané, cena 349 Kč
ISBN 978-80-7193-398-4

 

22. ledna 2016 napsal S. T. Joshi na svém blogu: „Právě pracuji na Black Wings VI (PS Publishing).“ To si tedy od lovecraftovských antologií moc neodpočinul…

Jak jsme minule s nadějí uvedli, tak Laser-books opravdu nezůstal jen u prvního výboru, nýbrž vykročil správným směrem a předkládá dychtivým čtenářům již druhý svazek Černých křídel Cthulhu.

Joshi v úvodu trochu popichuje ty příznivce mýtu Cthulhu, kteří se těší z každého jeho rozvinutí, když komentuje svoji antologii vydanou v roce 2013 (třebaže amazon.com udává jiné datum, 1. června 2012):

„Doby, kdy August Derleth nebo Brian Lumley mohli vymyslet nové božstvo nebo ‚zapovězenou knihu‘ a tedy o sobě prohlásit, že píší ‚v Lovecraftově tradici‘, už dávno skončily.“

To ovšem daleko spíše závisí na invenci autorů, kteří k tomuto žánru svým dílem přispějí, než na tomto rádoby zbožném přání, ozdobeném důrazem na gender:

„Nyní je zapotřebí pátravější, pronikavější extrakce lovecraftovských prvků, které se tak mohou hladce propojit s osobitým stylem a pohledem toho kterého autora či autorky.“

Souhlasíme ovšem s jeho postřehem, že „sám Lovecraft se stává literární postavou, ba dokonce ikonou.“

Pokračování →

S. T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu (Laser-books, Praha 2014)

S. T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu
(Laser-books, Praha 2014)

S. T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu. Jednadvacet povídek lovecraftovského hororu

416 stran, Laser-books, Praha 2014, vydání první, vázané, cena 369 Kč
ISBN 978-80-7193-385-4

*

Kdo zná editora Sunanda Tryambaka Joshiho, nebude překvapen, že jej Guillermo del Toro požádal, aby byl konzultacemi nápomocen při filmové adaptaci Lovecraftovy novely V horách šílenství. Vždyť je jednou z nejpovolanějších autorit na dílo „velekněze »Eich-Pi-El«, proroka přicházejícího aeonu Cthulhu,“ jak jej pasoval Fráter Tenebrous v Hvězdné moudrosti (Starry Wisdom), za nímž kráčejí ministranti: atlantský velekněz a veliký temný čaroděj Klarkash-Ton (Clark Ashton Smith), Robert E. Howard coby „Two-Gun Bob,“ Frank Belknap Long jako „Belknapius,“ George F. Haas jako „Ji-Eich“ a August Derleth alias „M. le Comte d’Erlette,“ doprovázených další hordou, jejichž bizarní jména zvoní arkánním jazykem: Quachil Uttaus, Malygris, Rlim Shaikorth, Vulthoom, Avoosl Wuthoqquan.

S. T. Joshi napsal spolu s Davidem E. Schultzem rozměrnou A H. P. Lovecraft Encyclopedia a nedávno Lovecraftovu biografii Am Providence: The Life and Times of H.P. Lovecraft.

Skutečný titul této knihy zní Černá křídla – jen z jakéhosi obskurního a absurdního důvodu se zachtělo nakladatelství Titan doplnit do titulu slovo Cthulhu; & knize to moc neposloužilo, neboť jednou z „libůstek“ Sunandovy antologie jest to, že jde za hranice klišé fikce mýtu Cthulhu a ukazuje Lovecraftův vliv na dnešní spisovatele weirdu. Svědčí o tom i poznámky k tématu na blogu S. T. Joshiho:

„Právě jsem dočetl korektury ke komentovanému brožovanému vydání Black Wings IV (vyjde možná tento měsíc, psáno 5. února 2015) stejně jako k brožovanému vydání Black Wings III (rovněž vyjde tento měsíc u Titan Books – pod změněným názvem Black Wings of Cthulhu III). Můj výbor Black Wings V se rychle blíží. Potom si však už snad na chvíli odpočinu od lovecraftovských antologií (třebaže právě jednám s Titanem o Cthulhu Noir) a uspořádám velký výbor weirdu. Předběžně jsem jej nazval Apostles of the Weird.“

Pokračování →

Votevírání ďáblovy škatulky

San Prosinec - 15 - 2014
M. R. James: Příběhy sběratele starožitností.  Strašidelné spisy I

M. R. James: Příběhy sběratele starožitností.
Strašidelné spisy I

M. R. James: Příběhy sběratele starožitností. Strašidelné spisy I

Edice Pandaemonium
424 stran, Plus, Praha 2014, vydání první, vázané
Ilustrace Jakub Janovský
ISBN 978-80-259-0168-7

 

M. R. James: Výstrahy zvědavcům.  Strašidelné spisy II

M. R. James: Výstrahy zvědavcům.
Strašidelné spisy II

M. R. James: Výstrahy zvědavcům. Strašidelné spisy II

Edice Pandaemonium
352 stran, Plus, Praha 2014, vydání první, vázané
Ilustrace Jakub Janovský
ISBN 978-80-259-0290-5

*

Na samém konci 19. století, v době, kdy vrcholila éra anglických duchařských příběhů, přichází nenápadný gentleman Montague Rhodes James (zkráceně uváděn jako M. R. James, narozen 1. srpna 1862 v Goodnestone, hrabství Kent – zemřel 12. června 1936 v Etonu, Berkshire) anglický povídkář, paleograf a mediavelista, zakladatel tradice anglických duchařských příběhů a uznávaný odborník na staré rukopisy a vysoce postavený učenec, který po večerech toliko pro své potěšení píše strašidelné příběhy. Z pouhé zábavy se však stal literární skvost – James totiž nově definoval klasický duchařský příběh tím, že do něj vložil věrohodné reálie, opravdové násilí, bezmála hmatatelnou zlovolnou hrozbu a krutá, nic nepromíjející strašidla. Tím založil tradici nových duchařských příběhů 20. století a jeho dílem se dodnes inspirují spisovatelé i filmoví tvůrci. První mu vzdal hold sám H. P. Lovecraft, když jej nazval „jedním z mála opravdových mistrů“ a napsal o něm:

„Učenec Montague Rhodes James, děkan koleje v Etonu, věhlasný historik a uznávaný odborník na středověké manuskripty, je nadán téměř ďábelskou mocí evokovat hrůzu pomocí nepatrných náznaků uprostřed prozaického denního života.“

Jinde o něm HPL píše jako o mistru „děsu a obludné vize.“

I když je M. R. James znám především jako autor strašidelných příběhů, jsou jeho odborné práce ve vědeckých kruzích dodnes vysoce ceněné. Vydal například katalogy veškerých rukopisů uložených v knihovnách v Cambridgi doplněné obsáhlými komentáři, publikoval mnoho článků i knih o středověkém výtvarném umění, architektuře a literatuře, přeložil novozákonní apokryfy a přispěl rovněž hesly do biblické encyklopedie Encyclopaedia Biblica (1899-1903). Jako ředitel Fitzwilliamova muzea se zasloužil o získání mnoha starobylých rukopisů a uměleckých děl včetně několika portrétů od italského malíře Tiziana. Za svou práci obdržel čestný doktorát na univerzitě v Cambridge a Oxfordu a roku 1930 britský Řád za zásluhy.

Pokračování →

Skrze zeď za světlem

San Září - 14 - 2014
Jana Richterová: Zahrada. Sféra (Kruh, Heřmanovice 2013)

Jana Richterová: Zahrada. Sféra
(Kruh, Heřmanovice 2013)

Jana Richterová: Zahrada. Sféra

308 stran, nakladatelství Kruh, Heřmanovice 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-905628-0-6

*

Mgr. Jana Richterová se narodila se roku 1967 v Opavě. Absolvovala humanitně a výtvarně zaměřená studia a pětiletý psychoterapeutický výcvik v hlubinné a psychodynamické psychoterapii. Pracovala řadu let v oblasti zdravotnictví jako arteterapeutka. Věnovala se také pedagogické činnosti v ZUŠ jako učitelka výtvarného oboru a na Ostravské univerzitě, kde externě vyučovala arteterapii. V současné době žije a pracuje v Opavě.

 

Vstup do zahrady

První díl Zahrady jmenuje se Sféra.

Habešský zahradník, „snědý muž“ na alchymické ilustraci, je spojen s péčí o zahradu. Teprve uzavřený prostor probouzí opravdovou touhu po předmětech uvnitř nebo vně této zahrady.

„Není to vždy jasně vymezená hranice, za níž ostře černobíle začíná náš metafyzický svět. Někdy je člověku do cesty postavena závora nebo zákaz vjezdu, jako Lemuelu Gulliverovi, hrdinovi filmu Případ pro začínajícího kata.“

Práce v zahradě se vyznačuje postupným chápáním nutnosti přenosu zvenčí dovnitř. Erós vše sublimuje: tuhé látky se proměňují v kapaliny a kapaliny ve vzduch. Robert Moore píše, že povahu zamilovaného člověka lze označit pojmem „pozorné vědomí“.

Práce v zahradě čeká každá na svůj čas: někdy dlouhodobá nemoc představuje nutnou hermetizaci. Jindy k ní přistupujeme dobrovolně a cíleně. Thoreau se rozhodl žít několik měsíců ve srubu, který si sám postavil – jeho zahradou byl on sám, jeho srub a rybník. Byl si vědom, že se v něm zrodila láska: „Konečně jsem našel vhodného společníka; zamiloval jsem se do doubravy.“

Proces založení zahrady a zabydlení se v ní znamená uvědomit si, že vše má své meze, hranice. Do naší zahrady se vchází „z lomených dveří vysokého, úzkého gotického domu,“ je malá, obklopená zdmi.

Pokračování →

Zelený z daleké jitřní země

San Červenec - 4 - 2014
Jeremias Gotthelf: Černý pavouk (Volvox Globator, Praha 2013)

Jeremias Gotthelf: Černý pavouk
(Volvox Globator, Praha 2013)

Jeremias Gotthelf: Černý pavouk

104 stran, nakladatelství Volvox Globator, Praha 2013, vydání první, vázané
ISBN 978-80-7207-888-2

*

Jeremias Gotthelf, vl. jm. Albert Bitzius, se narodil 4. října 1797 v městečku Murten (Morat) ve švýcarském kantonu Fribourg v rodině pastora. V roce 1804 se přestěhovali do vesnice Utzenstorf, do regionu bernský Emmental. Zde Bitzius vyrůstal, dostalo se mu zde i prvního vzdělání a našel si zde kamarády, stejně jako musel pomáhat svému otci obdělávat církevní půdu. V roce 1812 odešel dokončit svá studia do Bernu – tam se věnoval teologii, matematice, fyzice, dějinám a filosofii. Byl zakládajícím členem studentské společnosti Zofingia, druhého nejstaršího bratrstva ve Švýcarsku (založeno 1819).

Roku 1820 byl vysvěcen na pastora. V roce 1821 začal navštěvovat universitu v Göttingenu, ale rokem 1822 se musel vrátit domů, aby pracoval jako otcův asistent. Po otcově smrti (1824) přešel ve stejném postavení do Herzogenbuchsee, a později do Bernu (1829). Počátkem roku 1831 šel dělat zástupce přestárlému pastorovi do vesnice Lützelflüh, aby se brzo stal jeho nástupcem (1832) a oženil se s jednou z jeho vnuček (1833). Strávil tam už zbytek života; zemřel 22. října 1854.

Zprvu byl přívržencem liberálních idejí, později se stal rozhodným odpůrcem protináboženského radikalismu. V duchu Pestalozziho lidovýchovných idejí pěstoval drobnou i velkou prózu, v níž jadrným jazykem a zemitou dikcí zobrazoval takřka výhradně život a prostředí bernského rolnictva. Brojil proti pokračujícímu mravnímu rozkladu vyšších, zejména měšťanských vrstev, protestoval proti tvrdému vykořisťování chudého vesnického obyvatelstva a zasazoval se o zlepšení sociálních poměrů na švýcarském venkově. Všechny tyto tendence ztvárnil ve svém hlavním díle, dvousvazkovém románu Jak čeledín Uli k štěstí přijde (1841)a Pachtýř Uli (1849). Z jeho kratších próz vynikají texty Černý pavouk (1842) a Bětuška, děvečka podivná (1843).

Pokračování →

Díra do jemného přediva vesmíru

San Červen - 4 - 2014
David Wong: John na konci umře (Jota, Brno 2013)

David Wong: John na konci umře
(Jota, Brno 2013)

David Wong: John na konci umře

532 stran, Jota, Brno 2013, vydání první, vázané, cena 398 Kč
ISBN 978-80-7462-426-1

*

David Wong (1975), vlastním jménem Jason Pargin, je americký spisovatel a žurnalista, šéfredaktor humoristického webového časopisu Pointless Waste of Time (Zbytečná ztráta času). Román John na konci umře byl publikován nejprve na internetu, roku 2009 vyšel v rozšířené verzi knižně a o čtyři roky později získal také svou filmovou podobu jako hororový snímek prošpikovaný černým humorem.

Mimořádný ohlas, který kniha u čtenářů zaznamenala, podnítil autora k napsání pokračování s názvem Tahle kniha je plná pavouků. V češtině vychází překlad Wongova románu poprvé přičiněním brněnského nakladatelství Jota, které se mj. věnuje vydávání klasických i apokryfních příběhů Sherlocka Holmese.

Čtenáře zaujme autobiografická poznámka v předznamenání, kde děkuje „svému nejlepšímu příteli Macku Leightymu, jenž je duchovním otcem titulní postavy a před lety mě přesvědčil, abych se místo alkoholu věnoval psaní.“ Delirium tremens, nadneseně řečeno, groteskního rozměru se tak stalo pramenem nové osobnosti Jasona Pargina, takto Davida Wonga – alter ego jakožto záchranný kruh hozený andělem strážným, jako inspirace a životní vzpruha: „Jo a jen tak mimochodem. Jmenuju se David.“

Pokračování →

O vesmíru a kolotavém víru času

San Červen - 3 - 2014
H. P. Lovecraft: Stín z času. Příběhy a střípky z let 1931-1937 (Plus, Praha 2013)

H. P. Lovecraft: Stín z času. Příběhy a střípky z let 1931-1937
(Plus, Praha 2013)

H. P. Lovecraft: Stín z času. Příběhy a střípky z let 1931-1937

Sebrané spisy svazek IV, 472 stran, Plus, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 369 Kč
Ilustrace František Štorm
ISBN 9788025901304

*

Čtvrtým svazkem Stín z času se v nakladatelství Plus uzavírá souborné vydání beletristických spisů Howarda Phillipse Lovecrafta. Nese název Stín z času s podtitulem Příběhy a střípky z let 1931-1937.

Rozsáhlou novelu V horách šílenství napsal HPL během 24. února až 22. března 1931. Miskatonickou antarktickou expedici vedl William Dyer (jeho úplné jméno se vyskytne jen ve Stínu z času), počne slibně, avšak končí tragicky a hrůzostrašně.

„Mezi pustými vrcholky se proháněl v běsnících poryvech strašlivý antarktický vítr a v jeho skučení jako by se chvílemi tajily neurčité náznaky divokého, zpola uvědomělého melodického hvízdání, které se neslo v širokém tónovém rozsahu a z nějakého důvodu skrytého v mé podvědomé paměti mě zneklidňovalo, ba dokonce neurčitě děsilo. Scenerie mi zase čímsi evokovala ony zvláště znepokojivé asijské malby Nicholase Roericha a také ještě zvláštnější a znepokojivější popisy bájné náhorní plošiny Leng zachované v obávaném Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda.“

HPL možná našel pár záchytných bodů pro svoji inspiraci v novele M. P. Shiela Purpurový mrak (The Purple Cloud), která se zabývá právě expedicí do Arktidy. Je zajímavé, že v příběhu se hrdina dostává do domu Arthura Machena (což by zároveň Shielův blízký přítel), jehož nachází mrtvého, a který podle všeho psal svoji poému až do samotného konce. HPL byl také inspirován malbami Nicholase Roericha, jež viděl rok předtím v jeho muzeu, které se otevíralo v New Yorku. Nechtělo se mu ale umístit děj příběhu do Himaláje, protože ty byly v tu dobu již poměrně dobře známy, proto zamířil jinam: „Zachovalé exempláře tak děsivě připomínají popisy určitých bytostí z pradávných mýtů, až se nelze vyhnout domněnce, že kdysi dávno museli tihle tvorové žít i v oblastech mimo Antarktidu. Dyer a Pabodie četli Necronomicon a oba viděli hrůzné snové malby Clarka Ashtona Smithe, jež z onoho textu vycházejí, takže pochopí, že hovořím o Prastarých bytostech, které prý – buďto z žertu, anebo omylem – daly vznik celému pozemskému životu. Připomínají také prehistorické bájné tvory, o nichž psal Wilmarth – souvislost s kultem Cthulhu.“

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz

Twitter

    Fotografie

    the DetourThe Wolf That Lives In Lindseythe Hissing of Summer LawnsHarry's HouseA Senseless Death In ArgentinaWaiting For The World To BeginMy Back PagesBecause It Is A DesertRefuge of the RoadThe Company We KeepShelter MeAll Of This Has Happened Before (Eternal Recurrence pt. 1)the Consequences of FallingAll Of This Will Happen Again (Eternal Recurrence pt. 2)I Dreamed My GenesisTime and Other Thievesthe Sower (the demon seed)the Least Resistance (alternate version)the Least Resistancethe Reaper (the flower of fire)