Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Archív kategorie ‘Chaos & Nové paradigma [2002-2004]’

Paradigmatický kluzák

.V. Duben - 25 - 2010

→ První krok k surfování na vlnách chaotické bouře

Kluzák Chaosu...

Poznání existence paradigmat ve smyslu interpretací světa nás poučuje o mnohém. V prvé řadě z něj člověk může vysoudit, že se na vytváření svého světa podílí zásadní měrou. Objektivní vnější svět je z tohoto pohledu pouze podkladem, jemuž teprve interakce se subjektivní myslí dává vzniknout do formy, kterou jsme coby objektivní svět zvyklí chápat. Tato skutečnost nám mimo jiné naznačuje, že stvořitelský potenciál je člověku bližší a v něm činnější, než bychom se na první pohled troufali domnívat.

Podklady pro tato tvrzení nalézáme napříč lidským poznáním. Kupříkladu kognitivní psychologie podrobně mapuje způsob, jímž naše receptory ve spolupráci s myslí deformují vnímanou realitu, o paměti a její schopnosti zásadně měnit, vytěsňovat, ba dokonce vytvářet neexistující vzpomínky nemluvě (hle, pádný důvod pro vedení magického deníku!).

Ekonomie, ona „nejtvrdší z měkkých společenských věd“, nám dává zakusit, že dvě různá, na exaktních matematických konstrukcích založená řešení téhož problému mohou dospívat ke zcela odlišným výsledkům. Současná sociologie uvádí termín multiparadigmatický snad v každé ze svých definic. Laickému oku se zdá, že také moderní fyzika přináší k tomuto tématu řadu podnětů, leč – otevřeně – vím toho o ní tak málo, že pojmy jako kvantová mechanika rád přenechám vzdělanějším či odvážnějším autorům.

A pak je tu rodící se věda o determinovaném chaosu. Pozor! Nikoli nové paradigma, nýbrž SUPER-paradigma! Ne jen nový po-pis, ale NAD-pis, klenoucí se jako přemostění nad všemi starými vědami! Chaos – pro vědu zatím slabý vánek, v němž však již mnozí odhalili zárodek mocné bouře, která otřese lidskými obrazy v základech.

Člověk musí být odhodlán a rozhodnut svůj Dům rozmetat do základů, rozprášit své představy o světě, o sobě samém, a to i způsob, jímž jsou tyto představy vytvářeny.

Otázkou ovšem je, kterak vědomí existence paradigmat integrovat do každodenního života? To, že svět pravoslavného popa a jaderného fyzika funguje podle jiných zákonů, je zřejmé. To, že se jungiánům zdají jungovské sny a jejich život je bohatý na synchronní jevy, zatímco Freudem poznamenaní terapeuti i jejich pacienti mají sny plné sexuální symboliky, a že synchronních jevů by se člověk v jejich životě stěží dohledal, je běžnou zkušeností. Jak je však možno toho využít? A není snad ani namístě mluvit o možnosti, nýbrž o nutnosti – vyklouznutí nad paradigma se mi jeví jako jediná cesta, jak bouři Chaosu nejen přestát, nýbrž se i nechat vynést na jejích křídlech.

Upřesněme nejprve, co pojmem paradigma rozumíme.1 Obecná psychologie mluví v této souvislosti o konstruktu. Konstrukt budujeme od samého narození, přičemž první roky života mají význam zcela zásadní. Jednoduše řečeno jde o naši interpretaci světa. Součástí, nikoli synonymem konstruktu, je na něj navázaný světonázor – systém představ o fungování okolního světa, který může nabýt sofistikované podoby propracovaných filosofických, teologických, magických či jiných nauk. Konstrukt představuje systém, podle kterého je světonázor utvářen. Konstrukt je z psychologického hlediska nezbytný, neboť vytváří rozhraní mezi námi a světem.

Pro názornost si tento konstrukt/paradigma můžeme představit jako Dům, stavbu, jež nás svým způsobem chrání před vlivy okolí a zároveň nám umožňuje s ním komunikovat. (Pomlčme o základech tohoto Domu.) Lidé s otevřenou myslí nikdy nepřestávají tento Dům budovat – integrovat nové poznatky a ideje. Vyklouznutí nad paradigma a koncept paradigmatického kluzáku si však žádá víc – člověk musí být odhodlán a rozhodnut svůj Dům rozmetat do základů, rozprášit své představy o světě, o sobě samém, a to i způsob, jímž jsou tyto představy vytvářeny. (V souvislosti s překonáním popisu je též namístě zmínit koncept falešné a pravé vůle.) To si žádá velikou odvahu, neboť takto obnažen je člověk vydán působení chaotických sil. Paradoxně (jak také jinak!) právě zde, ve sféře nad paradigmaty, ve sféře Chaosu, je mu dáno jednotlivá paradigmata pojmout a integrovat v jednotný útvar. Paradoxně, pouze a jedině zničení paradigmatu je cestou k jeho transcendenci.

Jako již mnohokrát v historii, i dnes je to rovina Ducha, jež předznamenává vývoj věcí příštích. Proto, lze-li zatím těžko paradigmatičnost vytýkat exaktním i společenským vědám, duchovní nauky je třeba z této pozice podrobit kritice. Nemám pochyb, že mnohé magické, filosofické i (především východní) náboženské systémy směřují právě k vyklouznutí nad paradigma. Přesto, či právě proto: Považuji veškerou v paradigmatu uvízlou duchovní nauku, a magii zejména, za rituály starých dob2. Ať již je jimi dosaženo jakýchkoli výsledků, setrvávají-li v rámci svého popisu, nechovám k nim valnou úctu. Bouře Chaosu je nemilosrdně rozmetá i s jejich stoupenci.

*

Poznámky:

1 Termíny zde užívané jsou autorovým osobním výkladem a nečiní si nárok na obecnou platnost.
2 Viz AL, II:5.

Chaos – Počátek Stvoření

Carl Abrahamsson Duben - 25 - 2010

V začátku gnostické mše Aleistera Crowleyho je kongregace v souladu s gnostickým krédem:

„Věřím v jediného tajemného a nevyslovitelného BOHA; a v jedinou hvězdu ve společenství hvězd, z jejichž ohně jsme byli stvořeni a do nějž se všichni navrátíme; a v jediného Otce života, Tajemství všech Tajemství, v Jeho jméno CHAOS, jediného viceregenta Slunce na naší Zemi; a v jediný Vzduch, vyživovatele všech, kteří dýchají.
A věřím v jedinou Zemi, Matku náš všech, a v jedinou Dělohu, z níž se zrodili všichni lidé a v níž opět všichni spočinou, mystérium mystérií, v jejím jméně BABALON.
A věřím v Hada a Lva, mystérium mystérií, v jeho jméně BAFOMET.
A věřím v jedinou gnostickou a katolickou církev světla, života, lásky a svobody, Slovo, jehož Zákon jest THELÉMA.
A věřím ve společenství Svatých.
A nakolik se v nás denně krmě a nápoj transmutují v duchovní substanci, věřím v zázrak mše.
A vyznávám jediný křest moudrosti, jímž jest dokonán zázrak vtělení.
A vyznávám, že můj život je jeden, individuální a věčný, jenž byl, jest a bude.
AUMGN, AUMGN, AUMGN.“

Toto thelémské vyznání víry v esoterickou povahu tvoření se dotýká zajímavého pojmu, jímž je CHAOS. Co obyčejní lidé chápou jako „nepořádek“ – cokoliv od domácí špíny po výbuch násilí – musí v tomto esoterickém kontextu jistě znamenat něco jiného.

Pán, Chaos, Babalon, Bafomet, Theléma. Co se skrývá za specifickým pořadím těchto klíčových slov? Jestliže, vedeni entusiastickou spekulací, přeložíme tyto pojmy jako duchovní vůle (PÁN), jiskérka (CHAOS), ohnivá ejakulace (BABALON), plodná půda (BAFOMET) a výsledek (THELÉMA), nevidíme už jenom specifickou magickou formuli, nýbrž také jedno všeobecného stvoření. Uvidíme rovněž , že existuje zvláštní a zajímavé prolnutí prastvořitelské formule JHVH, nám tak drahé a tak často užívané Crowleym – totiž když navrhneme Pána coby Jod a Thelému coby božskou sumu všech kreativních částí, Jod He Vau He.

Tradičně pohlavně orientované zacházení s tímto slovem by nám dalo: Pán (Jod), Chaos (He), Bafomet (Vau), Babalon (konečné He), Theléma (Jod He Vau He)… Je tato změna platná pro aeon Horův tak, jako například změna „Cade není Hvězda“ (ve vztahu k Thothově tarotu)?

Crowley zmiňuje Chaos na několika místech ve Vizi a Hlasu a souvisejících komentářích. „Chaos je tu Jod Tetragrammatonu, jeho dcerou konečné He,“ je jedna z významných vět, podobně jako „Mystérium Chaosu je nad chápáním každého kromě Mistrů chrámu. Lze jenom naznačit, že je to v jednom formule ženské Trojnosti Všeotce.“

Z tohoto pohledu je Pán v řadě postrčen kupředu, což bychom mohli číst takto: Chaos-Jod, Babalon-He, Bafomet-Vau, Theléma-He, Pán-Jod He Vau He. Možná je to smysluplnější z tradičního thelémského pohledu.

Pokračování →

Chaoismus & chaos magie

Pete Carroll Duben - 25 - 2010

Brewtnall: Čarodějnice

Protože je právě tolik chaos-mágů, kolik je chaotiků praktikujících magii, nemohu mluvit o tomto předmětu obecně, nýbrž jen o své vlastní chaos-magii a chaoismu.

Jenže pokud chci jednořádkovou definici, s níž většina chaotiků pravděpodobně nebude souhlasit, pak mohu nabídnout následující. Chaotici obvykle akceptují metavíru, že víra je nástrojem k dosažení účinků; není to konec sám o sobě.

Je snadné pozorovat, jak se jiní lidé a kultury stávají obětí svých vlastních věrouk. Hrůzy islámu a obávaných státních politiků v subsaharské Africe jsou zřejmými příklady, ale my se málokdy zastavíme, abychom trochu popřemýšleli o tom, do jaké míry jsme my sami oběťmi svých vlastních věrouk, a o schopnosti, která nás nutí je změnit, jestliže tomu chceme.

Stojí možná za to pouvažovat o dnešním stavu víry v západním světě předtím, než podnikneme výpad proti samotným základům současného světového názoru. Téměř po jeden a půl tisíce let byla existence „Boha“ nezvratitelnou skutečností křesťanstva. Nikdy se o tom nepochybovalo a ani se neobjevila myšlenka na zpochybnění. Skryté války a perzekuce měly podpořit jedinou interpretaci božství vůči všem ostatním. Učení mužové napsali tisíce knih o teologii, v nichž rozprávěli o záležitostech, které se nám dnes zdají být vyloženě suchopárné a zhovadilé, ovšem ústřední otázka existence „Boží“ nebyla nikdy na pořadu dne. Přesto však dnes je víra v „Boha“, jakožto původce všeho toho, co se ve světě děje, byla téměř úplně opuštěna, a dokonce i víra v existenci absentujícího „Boha“ je na mnoha místech opouštěna. Satanismus jako protináboženské gesto je nyní mrháním obrazoboreckých talentů. Alchymisté, čarodějové a vědci pozdního středověku a renesance slaví své úžasné posmrtné vítězství. Jejich zpochybňování středověkého světového názoru odstartovalo hnilobu, která následně celou budovu rozložila.

Dnes už se tomu můžeme jenom smát, ale ujišťuji vás, že právě teď žijeme v takové kolektivní obsesi, která je ještě silnější a bude se našim budoucím historikům jevit stejně limitující i zvláštní.

Pokračování →

Definice chaosu

Mark Chaos Duben - 25 - 2010

→ Úvod

Chaos podle Oxfordského slovníku angličtiny znamená:

 

 

  1. Zející propast, jícen prázdna, abys.
  2. „Beztvaré prázdno“ prvotní hmoty, „velká hlubina“ nebo „abys“, z nějž se vyvinul kosmos či řád universa.

Je tu ještě pár dalších definic, v této diskusi však valného významu nemají. Je-li chaos používán v magii, není tu místa pro zmatek či nepořádek.

Chaos je kreativní princip stojící v pozadí veškeré magie. Když je vykonáván magický rituál, bez ohledu na „tradici“ nebo další odchylky v prvcích takového úkonu, vzniká magická energie a uvádí do pohybu příčinu a něco se stane. Stephen Mace ve své knize Sorcery as Virtual Mechanics (Magie jako virtuální mechanika) cituje vědecký precedent pro tento kreativní princip. Cituji:

„Abychom to zjednodušili, omezme náš příklad jen na dva elektrony, nosiče záporného náboje podobné dvěma jehlám. Řekněme, že jsou částí slunečního větru – beta částicemi, který byl vyvržen ze slunce rychlostí tisíce kilometrů za vteřinu. Řekněme, že se k sobě dostaly tak blízko, že jejich negativní náboje mezi sebou začaly reagovat, což způsobilo, že se začaly vzájemně odpuzovat. Jak dokonají tuto změnu v hybnosti?“

„Podle kvantové elektrodynamiky se tak stane tím, že si vymění „virtuální“ foton. Jeden elektron ho vyšle a ten druhý ho absorbuje, a tak opravdu jeden druhého odpudí. Ten foton je „virtuální“ proto, že okolostojícím pozorovatelem nemůže být zahlédnut, neboť se zcela odehrává při interakci. Je ale naprosto reálný a emise a absorpce virtuálních fotonů je základem elektromagnetických interakcí.“

„Otázkou, která zde má pro náš účel význam, jest, odkud tento foton pochází. Nevychází z jednoho elektronu, ani se neukládá v druhém, jako když se kulka odrazí od jedné skály do druhé. Elektrony samotné zůstávají beze změny kromě jejich pohybové energie. Či spíše foton vznikl z ničeho v pnutí interakce. Podle současné teorie když se dva elektrony dostanou k sobě příliš blízko, začne se mezi nimi dostávat do interakce jejich vlnění, a buďto se začnou vyrovnávat nebo vzájemně posilovat. Vlnění je niterně svázáno s vlastnostmi podobnými elektrickému náboji a mohli bychom takto očekávat, že se náboje obou elektronů změní. Jenže elektronový náboj se vůbec nemění; vždy má hodnotu 1.602 x 1-19 coulombů. Namísto toho se objeví ve vakuu virtuální fotony a začnou pracovat na uvedení systému do rovnováhy. Stres je plodí a jejich stvořením se stres odstraňuje. Austin Osman Spare pochopil tento princip s ohledem na magické jevy dávno předtím, než vědci fotony objevili nebo začali experimentovat v oblasti vědy o chaosu.“

Pokračování →

Aspekty chaosofie

Frater Harpo Ben Ishmael Bey Duben - 25 - 2010

→ Poznámky

Zelený muž

Muž v motelu jako archetyp: božský blázen, Zelený muž – ve skutečném životě súfistický mystik, básník-filosof, jehož příběhy mají význam na mnoha úrovních…

Umělec jako intuitivní zasvěcenec. Šaman i súfí jsou dvě zásadní formy…

„Černé“ v černých uměních se původně nevztahovalo k nějaké asociaci na Prince temnot, nýbrž k celému komplexu duchovních a magických tradic s kořeny v dávné Africe a Egyptě…

Nezbytnost utajení malých skupin na malých shromážděních, inspirace skupinových znamení, tajných hesel, rukoupodání; intimní spojení sdíleného duchovního prostoru chybí v zásadě všem majoritním kulturám…

Ostražitá pozornost, vědomí pravé přítomnosti v přítomnosti atd. …

Většina vždy sleduje s podezřením ty, kdož dávají přednost vědomí před konsensem – samotná definice šílenství v totalitních státech… a ještě, podle nějaké odrůdy lemarckovské evoluce bývá spiklenecké srdce činorodé představivosti nahráno do „ducha,“ hlavního to nástroje vědomí a nikdy to „neznamenalo“, že se použije jen jednou či dvakrát, a pak bude zneváženo, jeho cena je trvalou pomůckou pro navigaci mořem možností Chaosu.

Opravdoví básníci našich dob jsou vlastně neznámí a většinou nepovšimnutí, nicméně však mají veliký význam. Jejich neviditelný vliv objímá celý svět.

Prorok jako zářící maják je symbolem kolektivní síly a jejího umocňování a projekcí vnitřního světla svých členů… nebo by tomu tak aspoň být mělo. Pro každého co hlavní kořen natažený k podpovrchovým zdrojům… my všichni v sobě máme chaosúfické obvody, převážná většina z nás je příliš poškozena, oslepena a znásilněna požadavky postmoderního života a všemi našimi mechanickými a elektronickými pány, slyšte opravdu každý tu píseň našeho vlastního bytí, sami ji zpívejte, sami jí naslouchejte a uveďte ji do souladu se základními písněmi našich bližních stvoření.

*

© HORUS, MMII e.v.
U původních i přejatých příspěvků je © bděle střežen Svatým andělem strážcem. Proto: vari!

Chaos

Hiram Gordon Wells Duben - 25 - 2010

Tento článek, napsaný prostřednictvím World Report Information Services pro Internet pod poněkud průhledným pseudonymem, se zabývá překonáním naší představy o tom, že jsme bytosti „bodové“. „Různé objekty mohou být ve stejný čas na stejném místě, následek může předcházet příčinu a každý bod je na každém místě kongruentní. Všechno je pořád všude. Člověk může na kterémkoliv místě vstoupit do Chaosu a zase z něj vystoupit na místě a v dimenzi úplně jiné za předpokladu, že byla zachována jeho integrita.“ Je dostatečně jasné, co nám brání být na kterémkoliv místě ihned a spojitě? Kdo si kouzelný klobouk nasadí, octne se v mžiku tam, kde si přeje být.

*

Chaos je pole, které je podložkou všeho, co existuje. Na počátku byl Chaos. Před velkým třeskem byl veškerý řád svázán do jediného monobloku, bodu menšího než elektron. Vše ostatní byl Chaos. Po velkém třesku vlivem vrozené symetrie původní matrice spontánně vznikly různé dimenze řádu. Tyto dimenze v kontinuu neustále expandovaly, ale v pozadí zůstává Chaos stále aktivní a plodný. Povaha tohoto pole Chaosu je chápána jen matně. Jde o naprostou absenci řádu nebo jde o souvislost s řádem, který zůstává člověku utajen? Fundamentálně je to nekoordinovaný zdroj stvoření. Z Chaosu povstává stvoření, které další síly formují. Řekové tomu říkali cornu copiae;1 zkroucená trouba, v níž nic není, ale z jejíhož ústí tryskají nejrůznější věci. Je zvláštní, jak se to podobá moderním teoriím, které se týkají černých děr. Fyzici, jako například Stephen Hawking, postulovali, že struktura černé díry se může podobat takové zkroucené troubě (nazvané „červí díra“), v níž je chaos zbaven všech předvídatelných fyzikálních zákonů (singularita).

Dále se tvrdí, že tyto červí díry ústí do jiné prostorové/časové dimenze místa (s názvem „bílá díra“). Je to forma hmoty, která prochází chaosem a dostává se jí zase jiné formy. Zde je to kvalita pole Chaosu, která slouží přetvoření hmoty a energie, rozbíjí je na složky, které mohou být znovu použity v různých dimenzionálních matricích. V těchto matricích, např. v našem vesmíru, nelze tyto energetické matrice, které vytvářejí planety, hvězdy, těla, mysli atd., rozbít a úplně rozmetat, neboť si zachovávají jistou podobnost.

Například energetická matrice těla se po deaktivaci ovládacího principu stále dál kombinuje s podobnými matricemi. Těla se stanou výživnými látkami stromů a červů. Přetvářejí zkonzumovanou matrici do podobných organických konstrukcí. Jestliže se takové kombinování neuskuteční, řekněme vlivem izolace ve vulkanické hornině, pak se tato matrice spojí s méně energetickou horninou v procesu fosilizace.

Pokračování →

Chaos

Frater Aquila Duben - 25 - 2010

V dnešní době jsme obklopeni mnoha pojmy, které na nás dorážejí, představují přímo i pokyn pro naše jednání a my – kdesi uvnitř – vlastně ani nevíme, co dané pojmy znamenají. Určitě by stálo za to pozastavit se nad významy takových pojmů, jako např. objektivní realita, virtuální realita, realita „Já jsem,“ tržní zákony, demokratické zákony apod., se kterými se setkáváme denně, nebo takových pojmů jako např. Nuit, Kosmos, Prima Materia, Choronzon, Chaos apod., na které narazíme vždy když se chceme dozvědět něco o sobě. Pojmy se staví jako neprodyšná hráz mezi nás a jakési světlo pravdy a porozumění. Tyto řádky jsou tedy skromným pokusem vnést trochu světla alespoň na jeden velmi frekventovaný pojem – Chaos.

Je-li pojem Chaosu zatahován do filosofie, magie či do výkladů Písma, je vždy obtížné nalézt jakýsi rovnovážný pohled na věc. Vše se stane mnohem jasnější, zaměříme-li se na proces vnitřní proměny osobnosti člověka (zasvěcení, stvoření, sebepřesažení).

Je pravda, že možná celý význam Chaosu tím trochu bude umenšen, ale přesto tento pohled bude nejblíže člověku, a proto jsem ho zvolil. Určitě velmi pozoruhodné by mohly být úvahy nad procesem duchovního zasvěcování, nebo nad procesem vlastního okamžiku fyzického zrození lidské bytosti či nad procesem vzniku Země a pátrat po pra-podstatách bytí.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b