Neofyt: hudba biosféry

33
Max Corbacho & Bruno Sanfilippo: Bioma (CD, ad113, ad21music, 2011)

Max Corbacho & Bruno Sanfilippo: Bioma (CD)

ad113, ad21music, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Na tomto společném projektu se sešli dva velmi citliví a jemní španělští hudebníci, zabývající se především ambientní hudbou. S Maxem Corbacho jsme měli možnost se seznámit již na několika albech, která přinášela hudbu tak trochu ovlivněnou Steve Roachem, ale ve vlastním, spíše vřelém než temném pojetí a s mnoha melodickými prvky. Bruno Sanfilippo uchvátil svou meditativní hrou na piano na posledním albu s Mathiasem Grassowem. O to více mě překvapilo toto CD, které zcela vybočuje z těch, která jsme slyšeli od těchto hudebníků.

Jde o jakýsi ekologický projekt. Samotný název Bioma, v angličtině „biome“, v podstatě označuje určitou oblast, v níž je propojen ekosystém rostlinný, zvířecí i zemský. V tomto případě jde o španělský region Tarragona, kde oba hudebníci pořídili terénní nahrávky, které se staly základem tohoto alba.

Skoro hodinová a jediná skladba tedy přináší zpěv ptáků, bzukot hmyzu, bublání potůčků či vodopádků i šumění větru. Do tohoto základu nahrál každý z hudebníků na syntetizátory vlastní nápady a pak se vše smíchalo. Když v 90. letech minulého století začínala esoterická hudba, byly tyto přírodní nahrávky ve velké oblibě a prodávaly se potůčky, ptáčci, lesy, deštné pralesy, džungle, delfíni, velryby atd. Hudba k tomu nebyla nic moc velké umění, vždy na syntetizátory, hlavně se snažila zbytečně nerušit.

Dalo by se říci, že i zde se hudba nesnaží zasahovat do přírodních zvuků. Tak je tomu zhruba asi do 28. minuty, kdy se spíše objevují občasné doplňující zvuky a ptactvo opravdu řve ze všech sil. Pak se začne hudba trochu více prosazovat, nejsou to již jen zvuky, ale příroda má svou hlasitostí stále převahu. Až někde v 38. minutě zůstává především, ba i někdy sama, jen hudba a příjemné jednoduché melodie vás pěkně naladí. Ale od asi 48. minuty vše ustupuje a zbývá velmi meditativní přírodní nahrávka – nazval bych ji „letní louka“, kterou bych osobně dal za podklad na celém albu, takže CD končí ukolébáním a zklidněním posluchače. Nahrávku bych tedy zařadil více než mezi hudbu do sbírky zájemců o přírodní zvuky doplněné hudbou, kde však jejich vzájemný poměr není zcela vyvážený.

*

© Jiří Mazánek
© okultura, MMXII

Uložit