Votevírání ďáblovy škatulky

3
M. R. James: Příběhy sběratele starožitností. Strašidelné spisy I
M. R. James: Příběhy sběratele starožitností.
Strašidelné spisy I

M. R. James: Příběhy sběratele starožitností. Strašidelné spisy I

Edice Pandaemonium
424 stran, Plus, Praha 2014, vydání první, vázané
Ilustrace Jakub Janovský
ISBN 978-80-259-0168-7

 

M. R. James: Výstrahy zvědavcům. Strašidelné spisy II
M. R. James: Výstrahy zvědavcům.
Strašidelné spisy II

M. R. James: Výstrahy zvědavcům. Strašidelné spisy II

Edice Pandaemonium
352 stran, Plus, Praha 2014, vydání první, vázané
Ilustrace Jakub Janovský
ISBN 978-80-259-0290-5

*

Na samém konci 19. století, v době, kdy vrcholila éra anglických duchařských příběhů, přichází nenápadný gentleman Montague Rhodes James (zkráceně uváděn jako M. R. James, narozen 1. srpna 1862 v Goodnestone, hrabství Kent – zemřel 12. června 1936 v Etonu, Berkshire) anglický povídkář, paleograf a mediavelista, zakladatel tradice anglických duchařských příběhů a uznávaný odborník na staré rukopisy a vysoce postavený učenec, který po večerech toliko pro své potěšení píše strašidelné příběhy. Z pouhé zábavy se však stal literární skvost – James totiž nově definoval klasický duchařský příběh tím, že do něj vložil věrohodné reálie, opravdové násilí, bezmála hmatatelnou zlovolnou hrozbu a krutá, nic nepromíjející strašidla. Tím založil tradici nových duchařských příběhů 20. století a jeho dílem se dodnes inspirují spisovatelé i filmoví tvůrci. První mu vzdal hold sám H. P. Lovecraft, když jej nazval „jedním z mála opravdových mistrů“ a napsal o něm:

„Učenec Montague Rhodes James, děkan koleje v Etonu, věhlasný historik a uznávaný odborník na středověké manuskripty, je nadán téměř ďábelskou mocí evokovat hrůzu pomocí nepatrných náznaků uprostřed prozaického denního života.“

Jinde o něm HPL píše jako o mistru „děsu a obludné vize.“

I když je M. R. James znám především jako autor strašidelných příběhů, jsou jeho odborné práce ve vědeckých kruzích dodnes vysoce ceněné. Vydal například katalogy veškerých rukopisů uložených v knihovnách v Cambridgi doplněné obsáhlými komentáři, publikoval mnoho článků i knih o středověkém výtvarném umění, architektuře a literatuře, přeložil novozákonní apokryfy a přispěl rovněž hesly do biblické encyklopedie Encyclopaedia Biblica (1899-1903). Jako ředitel Fitzwilliamova muzea se zasloužil o získání mnoha starobylých rukopisů a uměleckých děl včetně několika portrétů od italského malíře Tiziana. Za svou práci obdržel čestný doktorát na univerzitě v Cambridge a Oxfordu a roku 1930 britský Řád za zásluhy.

Montague Rhodes James
Montague Rhodes James

První svazek uvádějí dva eseje: Strašidelné povídky (Ghost Stories, 1880), který napsal ještě jako žák koleje v Etonu, a Pozor, duchové! Zacházejte s nimi opatrně (Ghosts – Treat Them Gently!, 1931), stať, která vyšla v deníku The Evening News. O Draculovi Brama Stokera se tu vyjadřuje jako o „tlustě namazaném krajíci,“ kdežto zjevení Jacoba Marleyho v Dickensově Vánoční koledě podle něj „vyniká úžasnou působivostí.“ Podobně má slova chvály pro Zelený čaj Josepha Sheridana Le Fanu a ostýchavě, přesto vysoce hodnotí své současníky: A. Blackwooda, De la Mare, Burrage, E. F. Bensona a Wakefielda.

Jasan je typickou čarodějnickou povídkou, která mohla vzejít i z pera HPL. Mimoděk pronesené postřehy vzbuzující neurčité pocity ohrožení a strachu, jako když se sir Matthew zarazil a řekl:

»„Co to běhá tam po tom kmeni? Snad to není veverka?“ … Farář se otočil a spatřil jakéhosi mrštného tvora, ale v měsíčním světle nedokázal určit, jakou má barvu. Zapamatoval si však ostré obrysy, které na okamžik spatřil, a byl ochoten přísahat, i když to neznělo příliš rozumně, že to stvoření – ať už to byla veverka nebo cokoliv jiného – mělo více než čtyři nohy.«

V hnízdě pak byl nalezen původce oněch ohavných ne-tvorů – lidská kostra potažená vyschlou kůží se zbytky černých vlasů, která nade vši pochybnost patřila ženě mrtvé dobrých padesát let.

Zlověstná poesie a machenovsky zjitřená fantasie příběhu »Jen hvízdni, chlapče, a já přiběhnu« jako by v jistém smyslu předcházela povídce »Pojď ke mně dolů do sklepa« vytrysklé z imaginace Raye Bradburyho. V cestu vmetený kořen hlodáše hodil Parkinse na pozůstatky templářského preceptorátu a v dutině ve zdivu našel uměle vytvořenou schránu, v níž našel jakousi dost starou kovovou trubičku, na níž byly nějaké značky – písmena. FLA-FLE-FUR-BIS (Fur, flabis, flebis: „Zloději, pískni a plač“) a na druhé straně vsazen do uvozovek hákového kříže stál nápis: Quis est iste qui uenit. To jest: „Kdo je ten, který přichází?“

Jde o začátek prvního verše z Iz 63,1: „Kdo to přichází [z Edómu].“ Protože v hebrejštině edom znamená „červený“, může jít o odkaz na Esaua, který byl od narození celý červený (jako Adam), a zároveň na bájnou Atlantidu, jejíž obyvatelé měli být podle podání červené rasy.

Zvuk její jej polekal i potěšil. Byly v něm nekonečné dálavy, přestože zněl jen tiše. Vyvolával rozmanité představy. Jasně uviděl širou ztemnělou pláň, nad kterou zčerstva fičelo a uprostřed níž stála osamělá postava.

Magická síla run se vyznačuje jakousi zvláštní potměšilostí svého námětu i neblahého hrdiny, který ji objevil s tím, že je lze (např. na lístku) podstrčit lidem, jež si chceme získat nebo jichž se chceme zbavit. Jejich působnost vyznačovala se vlastní aurou a magnetismem: vířivý oblak síly projevující se závanem tepla a místním spotřebováním energie. Jako vždy James udivuje prokresleností postav, děje a zápletkou.

Pan Humpreys a jeho dědictví připomene čtenáři Peabodyho dědictví od HPL: děj je sice odlišný, leč zapeklitost podobenství či pravdivého příběhu o labyrintu či bludišti rozlehlém, „v němž prý neznámé pastě a osidla, ba zlopověstní bytovatelé číhají,“ a toho, kdo se odvážil tam vkročit, „již více nikdo nespatřil“, nebo se ten, „jenž se osmělil toliko malý kousek vstoupiti a od toho dne má tak zatemnělý mozek, že nedokáže povědět, co tam spatřil,“ vzbuzuje údiv. Tento „klínot“ lze považovati za nejvybranější vyprávění obou svazků – ne že by jiné příběhy neměly barvitost, přesvědčivost nebo nápaditost, ale toto o knize s podobenstvím, která se nakonec ztratí jako jisté knihy v povídkách Jorge Luis Borgese, se vymyká zcela bezuzdně a naplňuje nás zimničným chvěním, že všechny „pochmurné události pro nás skrývají velký význam, pokud jej ovšem naše omezené chápání dokáže dekompostovat.“

Druhým svazkem Strašidelných spisů, nazvaným Výstrahy zvědavcům, se završuje první úplné české vydání beletristického díla Montague R. Jamese, klíčové osobnosti moderní anglické strašidelné povídky.

HPL s oblibou několikráte využil krys ve svých čarodějnických povídkách.

„A v ložnicích, tam byste teprve viděl věci: potrhaný ztrouchnivělý cíchy, a vlní se vám jako moře.“ „A čím to, že se tak vlní, čím to?“ „Inu, to ty krysy pod nima.“

Ale byly to opravdu krysy?

Knihy představují skrytý příkaz a čtení pak vzývání věcí uložených k spánku.

Jméno Humpreys se objevuje ještě jednou v rozměrnějším černomagickém příběhu prostě nazvaném John Humpreys. Varuje před samotným úkonem čtení i tak monstrózní záležitostí, jakou jest knihovna. Knihy představují skrytý příkaz a čtení pak vzývání věcí uložených k spánku, z nějž neradno je vyrušovati.

„Otoč se a pohleď, kdo je ti v patách.“ Otočíte stránku v knize a jako byste vstřebali století – vsákne do vás čas zhuštěný do černých řádků, zředěný posléze v mysli a představivosti. A právě ten jedovatý roztok omamuje, vchází pod kůži při promnutí stránky mezi palcem a ukazováčkem – „jakéž bezcílné putování, jací neviditelní pronásledovatelé, jakáž hrůzu nahánějící záludnost… tváře sotva spatřené a zpola tušené budou trýznit a děsit ubohé duše… co sami vídáme přečasto ve svých snech, totiž samotu, a přec žádné bezpečí.“

Celé je to o ohavném voltu, figurce z černého vosku – hrubě vymodelovaná tak, aby připomínala mrtvolu. Kolem ní byl obtočen proužek papíru se slovy: esto hic timor mortis („Budiž zde strach ze smrti.“).

Ponecháme také čtenářům radost z objevování a neprozradíme již ničeho ze stránek knih, jejichž stránky jsme tu promnuli mezi prsty a myslí obsáhli, takže jen doporučíme doslov z pera Stephena Jonese s názvem Kamenný škleb ďábelské zloby, který jednak připomene život MRJ a dále uvede okulturní souvislosti týkající se různých knižních vydání, filmových zpracování jeho příběhů, a konečně i komiksové sešity – vše doplněné fotografiemi, knižními obaly, scénami atd.

*

Edice Pandaemonium představila celé Jamesovo dílo věnované žánru ghost story ve dvou svazcích spolu s vysvětlivkami, komentáři a zasvěceným esejem.

Překlad Zdeňka Berana byl citlivý, archaismy ladily k příběhům a kromě jednoho dvou případů jsem nezavadil okem o nic, co by bylo na překážku plynulé četbě, již si může labužník doplnit douškem whisky, dýmkou a praskáním polen v krbu v čase vánočním.

Jakub Janovský odvedl skvělé dílo – až do detailu. Povšimněte si ilustrací v obou svazcích, a také předsádek v obou knihách. Velké plus!

*

© San, xiiMMxiv
© okultura.cz

 

Uložit