Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Tento esej je součástí nového vydání Necronomiconu.

*

Háfiz se hrouží pohledem do poháru Džamšídova

Dívat se.

Dīw (starší forma dēw, avestánsky daēva, sanskrtsky dèva, bůh), bylo podle íránského náboženství jméno zlých duchů, mocností temnot, stvoření Ahrimanových, personifikace hříchů; jejich číslem byl legion. V jejich čele stála skupina sedmi základních démonů (včetně Ahrimana) v protikladu vůči sedmi amšaspandům. Byli podřízeni šáhu Džamšídovi (Abú-l-Kásim Mansúr ibn Hasan Firdausí jej uvádí na str. 49 v Šáhnáme, Knize králů, srv. muslimskou legendu o Šalamounovi), který byl čtvrtým králem světa. Měl na povel všechny anděly a démony světa. Byl i veleknězem Hormozdy (staropersky Ahura Mazda, Ormuzd). Džamšíd prý měl magický pohár ze sedmi prstenců, džám-e džam, který byl naplněn elixírem nesmrtelnosti a dovoloval mu dívat se na celý vesmír. Byl používán i ke zření a šlo v něm spatřit sedmero nebes, v Hrdinské legendě o Arslanovi byl viděn jako křišťálová koule a Šáhnáme používá pojem „křišťálový glóbus“.

Kaj Kávus a jeho létající trůn

V íránském eposu přichází bílý dēw (dēw-i sapèd) na pomoc králi z Mázandaránu proti králi, a nebyl to nikdo jiný než Kaj Kávus, syn mytologického íránského šáha Kaj Kobáda; jeho země byla obydlena dévy zběhlými v magii[1]. Od nich také měl Kaj Kávus létající trůn (třebaže jeho původ byl připisován i jemu), legendární, orly poháněný stroj, který krále dopravil do Číny. Šáhnáme líčí létající stroj následovně: sestával z trůnu, nad nímž byl na čtyřech sloupech vztyčen stánek provedený ze dřeva a zlata a k němu připoutal čtyři zvláště vycvičené orly. U sloupů ve čtyřech rozích stánku byly upevněny kusy masa a hladoví orlové byli řetězem připoutáni za pařát. Jak se orlové snažili dostat k masu, máchali křídly a trůn se začal zvedat. S tímto strojem doletěl král Kaj až do Číny, kde se orlové unavili a stroj spadl. Rustam krále, který havárii zázrakem přežil, nakonec zachránil, třebaže jej pak porazil, když bojoval proti dvěma dalším dīwům, Akvanovi (Akōman) a Aržangovi.

Akōman, jinak také Aka Mana, v avestánském jazyce je to jméno zoroastrovského démona „zlé mysli“ či „zlého úmyslu“, nebo „zlého myšlení“ anebo „zlého záměru“.

Aka Mana (akәm mana), „mana páchal zlo“. Jasna (32.3; jeden z nejstarších textů zoroastrovského kánonu) popisuje dévy jako potomstvo Aka Many, a nikoliv Angra Mainju. Angra Mainju (nebo: Aŋra Mainiuu) je původem  avestánské jméno „ducha zkázy.“ Staroperským ekvivalentem je Ahriman.

V Pahlavího textech z 9. až 12. století se Ahriman (psáno hl(y)mn) často píše vzhůru nohama „jako znamení opovržení a hnusu“.

Pokračování →

Ukázky z knihy Josepha P. Farrella SS Bratrstvo zvonu: Neuvěřitelná tajná technologie nacistů, která vyšla v nakladatelství Horus a Volvox Globator.

*

→ Činnost zvonu a jeho účinky: Rekonstrukce zvonu podle Witkowskiho

Joseph P. Farrell: SS Bratrstvo zvonu - Neuvěřitelná tajná technologie nacistů: Nacisté v NASA, JFK a MAJIC-12

Při nastínění hlavních rysů z Witkowskiho prezentace doložených provozních a konstrukčních parametrů a účinků zvonu se pokusím být natolik důkladný, jak jen je to možné při uvádění citací z jeho výzkumu, neboť mnohé z toho, co říká, přímo souvisí s mými vlastními, a to připouštím, spekulativními výklady o některých aspektech zvonu. Činíme-li tak, a trvám na tom, že tomu tak je ve shodě s Witkowskim i Cookem, pak zvon představoval průlom v „pohonu na silové pole“, ovšem zastávám názor, že zvon představoval mnohem více než jenom tohle. Věřím tomu, že onen průlomový pohon byl motivem projektu, a věřím rovněž, že po cestě a možná dokonce už na samém počátku projektu, ještě předtím, než byl „zvon“ postaven v celé své velikosti, se Němci také setkali s nepředvídanými účinky, jež se rovněž staly základní výzkumnou oblastí tohoto projektu. Jak se pokusím ukázat ve světle současných modelů a experimentů, zvon vykazuje mnoho charakteristických znaků zařízení s rozmyslem navrženého koherovat s energií nulového bodu nebo „připojit se“ k ní, a zařízení navrženého fungovat takto nejen za účelem pohonu, nýbrž kvůli přeměně této technologie pro vojenské účely. Proto se dá asi nejlépe chápat jako prototyp „skalárního“ zařízení, jako prototyp technologie extrémně sjednocené fyziky. Budeme-li toto mít na paměti, můžeme se vrátit ke zkoumání, jež prováděl Witkowski.

Pokračování →

Kenneth Grant (*23. května 1924 – †15. ledna 2011)

Kenneth Grant zemřel po delší nemoci 15. ledna 2011.

Tento významný okultista, básník a spisovatel, který se svojí ženou Steffi Grantovou vedl magický řád známý jako Týfónský Ordo Templi Orientis, nyní však označovaný jako Týfónský řád, se narodil 23. května 1924.

Grantovy první okultní zkušenosti se datují k roku 1939 během druhé světové války, kdy – jak prohlašuje – přijal první poselství od „mimozemské bytosti“ S’lba. Na to navázalo přijetí Kronik Kralnie (The Chronicles of Kralnia) v roce 1943. V roce 1944 se setkal s Aleisterem Crowleym, čímž započalo magické poručnictví ve věku dvaceti let, když Crowley měl šedesát devět a do řádu A.·.A.·. byl zasvěcen v roce 1946. Stejně jako Crowley i on byl silně ovlivněn okultním dílem Austina Osmana Sparea.

Podle okultního historika P. R. Koeniga Crowley označil Granta za „naprostý dar bohů,“ ale při pečlivém zkoumání tohoto citátu vyjde najevo, že Crowley chválil Grantovu práci coby sekretáře. V březnu 1946 si Crowley poznamenal do diáře: „Grantova hodnota: kdybych zemřel nebo odešel do USA, musí tu být poučený člověk, který se bude starat o anglickou větev O.T.O.“

Po Crowleyho smrti byl Grant v roce 1948 uveden do IX° chartou O.T.O prostřednictvím jeho nástupce, Karla Germera, a roku 1951 byl pověřen, aby v Anglii založil O.T.O. V roce 1952 sepsal nový manifest pro svoji skupinu s nákladem 5000 výtisků.

Roku 1954 Grant založil Lóži Nové Isidy (Nu-Isis Lodge). Tato lóže začala fungovat v dubnu 1955, kdy Grant vydal manifest ohlašující „proud Siria a Seta,“ o nějž se práce lóže opírala. Karl Germer byl tímto manifestem tak znechucen, že 20. července 1955 vydal „Nótu o zapuzení,“ jíž vykazuje Granta z O.T.O., a jmenoval Noela Fitzgeralda vůdcem britské sekce řádu.

Grant se nicméně prohlásil titulárním zevním vůdcem řádu (O.H.O., Outer Head of the Order) Ordo Templi Orientis. Tato větev pod Grantovým vedením pak začala být oficiálně nazývána Týfónský řád. Lóže Nové Isidy byla absorbována do Grantova řádu v roce 1962.

Pokračování →

A pro nesmírnost schodiště neviděli stupňů jeho…

Vidí hory, vidí les, vidí mraky u nebes, ale nikdy nepochopí, co se mu pod nosem tropí. – A. B. Strugačtí

*

Přicházející události vrhají před sebou stíny, pravil Campbell a měl pravdu, neboť mluvíme-li o Velkém Předělu, musíme nejprve pochopit, jak vůbec toto označení spatřilo světlo světa.

Pravíme, že než světlo světla spatří nějaká myšlenka či věc, proběhne obrazivostí člověka a vstoupí do prostoru zvaného Anima Mundi.¹ Každá zvláštní idea má svého zvláštního nositele, Porodníka, který ji zjeví lidstvu. Mein Kampf měl svého Hitlera, Faust svého Goetha a Kniha Zákona Aleistera Crowleyho, který skrze ni vyhlásil Nový aeon (přesněji: stal se právě oním Porodníkem pro bytost zvanou Aiwass²) a v těchto pohnutých dobách se objevuje stále více faktů, připusťme i slovo „zjevení,“ které podtrhují tuto zvěst. Jednou z nich může být i poselství jugoslávské divotvůrkyně z Medžugorje o „velkém předělu,“ který mluví o principiální proměně lidstva, lépe řečeno její části, v kardinálně jiné bytosti. Nelze se vyhnout námitce o další elitářské vizi se sektářským podtextem – kdo bude takto „proměněn“? A kdo bude „zatracen“? O tom nyní mohou existovat pouze dohady, jak bude vypadat tento člověk, ale my se jej pokusíme v tomto příspěvku aspoň trochu přiblížit. Tvrdíme, že ve spodních duchovních proudech lidstva se odehrávají všechny podstatné procesy dříve než ve zjevném světle dějinných událostí. „Nahoře“ v „nebi“, tzn. v nevědomí, se odehrává taková scéna v předstihu oproti „zemi,“ tj. ve vědomí.³ Musíme také naznačit, že inspirovaní mohou taková poselství obdržet jako ideu a inspiraci pro literární téma, nebo vnuknutí, které je pak dále vykládáno jen jako „zdařile vykreslená scéna“ nebo „obraz příštích dnů“. My se dnes odvážíme říci více.

Knihu Vlny ztišují vítr⁴ autorů A. B. Strugackých není třeba představovat čtenářům sci-fi příběhů, a tuším, že ti naši se asi ptají, proč se právě v našem časopise mají setkávat s tímto literárním proudem. Patrně proto, že v naší společnosti právě pro svou inspirovanost plní funkci dříve přisuzovanou pohádkám.⁵ Ty nesly náboj magických pravd až do doby, než lidé přestali využívat tohoto média pro rozvoj komunikačních prostředků na „modernější“ bázi, a odklonili se od ústního podání tradičních moudrostí. Nový aeon přináší zlom do života lidstva: osvobozuje ho od letitých předsudků, moderních idolů-polobohů, novodobých mýtů, a zavádí jediné řešení pro všechny: Dělej, co ty chceš. Sjednocení na vyšší úrovni (Kristova těla), nalezení údělu pro každého, vyžaduje evoluci vědomí. Evoluci evoluce. „Jakékoliv vědomí, ať už středověké, rousseauovské, technologické, a v poslední fázi víceméně kryptokratické, absolvuje cestu od stavu maximální rozlišnosti, divošství, vzájemné zatrpklosti, ubohosti citů, nedůvěry (viz nynější stav vztahů republikových) až k stavu maximální jednoty, jaká je možná při zachování individualit (zvláštní funkce buňky těla), přátelskosti, vysoké kultury vztahů, altruismu, pohrdání dosažitelnými hmotnými statky“ (cesta, po níž se ubírají budoucí Spojené státy evropské). „Tento proces se řídí biologickými a sociálními zákony, jichž nutně nemusíme být tvůrci, spíše však subjekty. Před lidský rozum se staví jen dvě volby: (otrok-pán) bud stagnace, sebeuspokojení, egocentrismus, kultura zbožnosti (od slova zboží, viz 0. ročník Revue HORUS, č. 3, str. 5, poznámka dole, a str. 13), venezianismus (tamtéž), ztráta zájmu o okolní svět; nebo vykročení na cestu evoluce druhého stupně, na cestu evoluce plánované a řízené, na cestu Ducha, na cestu do monokosmu. Syntéza rozumu je nevyhnutelná, přinese nesčetné množství nových mezí světa, a to povede k neuvěřitelnému zvýšení množství, ale především kvality informací, které se dají absorbovat.“ Nový člověk, Syn člověka, bude kojen informacemi; nastupuje Věk Ducha, Hermův věk, Nový aeon, aeon Hóra, Věk intelektu a integrity, jak se mu říká v síti manažerských škol založených R. Buckminsterem Fullerem.⁶ Při rozšíření vědomí se rozroste i pojetí domova, dosud omezeného jen na kousek půdy, na němž lpíme, v lepším případě na město či zem, z které pocházíme. Jen pár šťastlivců, kteří navštívili kosmický prostor, zažilo nový rozměr slova „domov“ ve spojení s planetou Země, a ještě méně z nich jej spojilo s celým vesmírem. Čím však je „universalismus,“ nezahrnuje-li právě universum?

Pokračování →

Ukázky z knihy Josepha P. Farrella SS Bratrstvo zvonu: Neuvěřitelná tajná technologie nacistů, která vyšla v nakladatelství Horus a Volvox Globator.

*

Problém miniaturizace německé klystronové elektronky:
Roswell, mimozemský mýtus a oprášená nacistická legenda

Podplukovník Philip J. Corso (US Army, ve výslužbě) se možná stal pro UFO nadšence něčím na způsob Božího daru, neboť potvrdil – alespoň na první pohled – celou událost v Roswellu týkající se havárie UFO mimozemského původu a scénáře jeho následného obnovení ve své velmi známé knize Den po Roswellu. Corsova teze je známá většině lidí, kteří bádali v literatuře o UFO.

Na svém postu coby špičkový vojenský důstojník zabývající se národní bezpečností Corso ve své knize zastává názor, že mu byly svěřeny některé podrobnosti této „obnovené technologie“ z „mimozemského stroje,“ který havaroval v Roswellu. Jeho úkolem bylo postupně „zavádět“ tyto aspekty „obnovené mimozemské technologie“ do amerického průmyslu. Corso dále tvrdí, že mezi tyto „obnovené a postupně zaváděné“ technologie patří lasery, počítače, optická vlákna a tranzistory.[1] Samozřejmě, že poté, co se kniha dostala na trh a Corso dostal svůj vlastní noční rozhlasový pořad s hosty, se kritická a historická analýza nezastavila, ale naopak došlo k dalšímu vzestupu „mimozemských“ výkladů incidentu v Roswellu, to vše jako následek publikování jeho knihy.

Rozhodující v Corsově případu je tranzistor a on strávil ve své knize mnoho času dokazováním pravdivosti své teze o „mimozemském pozadí Roswellu“, neboť poukazuje na to, že historie objevu tranzistoru v Bell Laboratories je přinejlepším obskurní.[2] Důvod? Velmi prostý. Tranzistor nemá žádnou „objevitelskou historii,“ protože má „mimozemský“ původ.

Jenže vzhledem k tomu, co bylo právě vyloženo, se zamýšlíme, jestli tu – podobně jako nejednoznačnost samotných dokumentů MAJIC-12, v nichž se vyskytuje váhání mezi pozemským původem technologií, třebaže zjevně exotických, a „mimozemským“ – není jiné možné vysvětlení původu tranzistoru, vysvětlení, jež – jak jsme viděli v knize Říše Černého slunce,[3] by mohlo vypadat tak, že si nejvyšší úřední orgány včetně armády přáli, aby zůstalo utajeno. Oním dalším možným zdrojem tranzistoru, který by mnohem uspokojivěji vysvětloval jeho obskurní objevitelskou historii, než ona hypotéza o jeho mimozemském původu, je válečný výzkum nacistů a výsledky ve výzkumu polovodičů.

Německý "proto-tranzistor" z roku 1940

Jednoduše vyjádřeno, Corsova práce je přinejmenším v tomto ohledu naprostým zmatením pojmů a desinformací, poněvadž se dá předpokládat, že člověk zjevně inteligentní jako Corso by si měl být vědom německých válečných vědeckých výsledků, jak to věrohodně demonstruje výše uvedená miniaturizovaná elektronka, plných sedm let před incidentem v Roswellu a její následné opětovné získání z „rozvinuté mimozemské technologie.“

Jsou zde však ještě další aspekty Corsovy práce, jež je třeba vzít v potaz tváří v tvář stavu výzkumu německých tajných zbraní. Je dobře známo, že Němci se pustili do výzkumu a vyvinuli širokou paletu infračervených stanic, aby zvýšili noční bojovou schopnost svých tanků a pěchoty. Co není všeobecně známo, je zjevně vysoká úroveň vývoje druhé a třetí generace technologií těchto infračervených stanic, neboť polský badatel Igor Witkowski odhalil jisté množství důkazů nedávno odtajněných zpráv Alsosu, které naznačují, že byl podniknut předběžný výzkum v oblasti tekutých krystalů a v čemsi, co Němci nazývali „optickou telefonií.“[4] Jde o mimořádně zajímavý objev, protože optická vlákna je ještě další technologií, o níž podplukovník Corso tvrdí, že má mimozemský původ a byla „postupně zavedena“ do amerického průmyslu.

*

Poznámky:

[1] Philip J. Corso, (Lt. Col., US Army, Ret), The Day After Roswell, str. 167-168.

[2] Corso: The Day After Roswell, str. 167-168. Kvůli dalším detailům viz rovněž sedmou kapitolu.

[3] Reich of the Black Sun, 16. kapitola, „Roswell: mimozemský mýtus kontra nacistická legenda,“ str. 274-330.

[4] Witkowski: The Truth About the Wunderwaffe, str. 158.

*

Pokračování →

*

„Jak jsem Ti už před dávnými časy pověděl, nikdá nevyvolávej to, co nebudeš moci zažehnati; a to jak z mrtvých solí, tak mimo sféry časové.“¹

Ohavný (z)ohaviti, ohava, ohavec, [stč] hava zohavení (zranění, které zohyzdí) a [klad.] havizno špatně, ošklivo. [Sln.] ogaven i ogaben, (o)gábiti, ogaba, [sch.] gaviti se hnusiti se. – [Psl.] gaviti patrně souvisí s hovno, havěť.

*

→ Mimo sféry časové

Veleknězem ohavnosti a mutantů byl dnes opět zneuznávaný a pohrdaný H. P. Lovecraft. Zlo u něj bere tuto tvářnost a přehrává ji v nejrůznějších stupnicích, odstínech, plyne vskutku jako hudba – mollově, když je třeba teprve upozornit na blížící se okamžik setkání, a durově, když vchází teatrálně na scénu, většinou již zhruba načrtnuté, nebo alespoň tušené; občas se přehrává také pozpátku, a tam je nejtemnější. Pro západní svět představují líheň příšerností, zrůd a ohav vždy pohanské končiny, alespoň tedy, zahalené do temnot noci, ohavných kultů, takto především východ, třebas i Praha, Transylvánie (rozuměj: za (devatero) lesy), samozřejmě Persie se svými démony a bohy chrchlajícími hrdelní mumlání s dechem vtahovaným dovnitř, namísto – jako u slušných národů, že… – ven. Zkuste si takhle jenom předříkávat jméno kamaráda Nyarlathotepa, že…

Patrně ale i strůjce ohavostroje, spuštěného v běh v koloritu příběhu ubohého Charlese Dextera Warda, jakým byl Nephreu-Ka nai Hadoth, cítil nepřekonatelnou ohavnost & hrůzu, měl-li přicházeti do styku s těmi mimo sféry, neb drahému Curwenovi předobře radí: „Měj vždy po ruce zaklínání a nezapomínej se ujišťovati, máš-li jakoukoliv pochybnost, koho že jsi vlastně vyvolal.“ A dále už přímo & nepokrytě varuje:

„Cítím potěšení, že se už tolik nespolčuješ s těmi mimo sféry, neb povždy plynulo z toho smrtelné nebezpečí, a zajisté víš, co pošlo z toho, kdyžtě jsi prosil o ochranu někoho, kdo ji odmítl dáti.“

Lovecraft pak dále mluví ve svých dílech nejenom o hrozných tvorech v podzemí, které Ward vyvolal z nedokonalých solí a udržoval naživu ke služební a rituální potřebě (!), k čemuž se vyjadřuje jedna bezvýznamná věta ze starých Curwenových údajů a jíž použil Simon či Jedediáš Orne v onom zlověstném zadrženém dopisu mrtvému čaroději: „Zajisté, že nic než nejdivější ohavnost vzešla z toho, co H. vyvolal z věci, kteréž dokázal získati jen část“, ale především o Těch tam vocaď, Hlubinných, Velkých Starcích (o nichž mluvila již Helena Petrovna Blavatská, jejichž emisary byli Koot Humi a Morya; části jmén Koot nebo Khut Humi se objevují v Liber AL vel Legis ², především III:35.

Jedná se zejména o „číslo“ 000, jak jej zmiňuje např. Liber XXVII: – „Nic ve svých třech podobách“ – kde 0 = Ajin [70]. Je to také číslo „Velkých“ [Velestarých], nebo „Padlých“, kteří spadli na zem [z cizí hvězdy]), Cthulhu a jiných pošetilostí, jež měly být ku štěstí lidstva raději zamlčeny.

„Jenom voni tam vocaď můžou přivíst a ovládnout další. Jenom voni, velestaří, protože se chtěj vrátit,“ rce starý Whateley.³

Touha po návratu, převzetí nadvlády nad lidstvem, sloužícího jako laciný zdroj obživy jako náš dnešní dobytek a otročícího silám mimo jeho představivost, pluje v myšlenkových polích těchto nepředstavitelných entit. A naše setkání s nimi? Jsou zde a jsou blízko: teď a odevždy. Pokračování →

*

→ Čínský magický kult Ku

Ku

Osmnáctý hexagram I-ťingu, Ku, je překládán jako Zkaženost.

Následování a přizpůsobivost se snadno zvrhnou v cosi velmi nekalého. Taková je negativní spojitost tohoto hexagramu s hexagramem předchozím. Kdo se k někomu přidává a radostně jej podporuje, ten pro něj pracuje a slouží mu. Mluví-li se o zkaženém, pak jde o práci na zkaženém. Čínské jméno hexagramu vyjadřuje znak představující mísu plnou červů, symbol něčeho zkaženého, nepoživatelného. Sklad dolního a horního trigramu kombinuje měkkou ústupnost až apatii spodního trigramu s tvrdou vytrvalostí až umanutostí trigramu horního. Je to něco, co se nesrovnává, co je ve své podstatě zvrácené a volá po nápravě. Jsou jisté vhodné a nevhodné časy obětí, kterých je třeba, aby se dílo zdařilo a jeho plody zůstaly zdravé.¹

V srdci kultu Ku spočívá systém analogický mystériím vúdú, které se týkají 256 jedů Bohyně, čili kal. Ku je černá magie, jako je Wu magií „bílou“. Má jistou příbuznost s egyptským slovem Khu, a proto i odkazuje na ženskou povahu jejího zdroje. Khu je magická síla par excellence. Je zpodobňována cípkem nebo ocáskem femininního komplexu, v němž se vytvářejí kaly.

Když Kenneth Grant, žák slavného anglického mága Aleistera Crowleyho, vykládá ve své knize Hecate’s Fountain jeho slavný magický manifest o Novém Æonu, Knihu Zákona², popisuje kaly neboli barvy Hadita v jeho tajné manifestaci v tomto pořadí:

• modrá
• zlatá
• rudá
• purpurová
• zelená.

Hadit je nekonečně malý nebo atomický bod (bindu). Skrytý bůh, který jest jedno s Adadem, Daat (hebrejská sefira Poznání nebo Rozumu) a Thothem (egyptským bohem moudrosti, a také strážcem tarotu), jejichž spojení (yog) vytváří Yog-Sothotha.³

Pojem Yog-Sothoth pochází z Necronomiconu a znamená doslova „věk (yug) nebo aeon Set-Thotha.“ V metafysickém smyslu je Yog-Sothoth symbolem ducha Choronzona, velikého démona Chaosu, který dlí v srdci hmoty nebo v materiálním universu. Jeho tajemství je možné odkrýt pouze projitím Brány Daatu (tj. Thothovy) do pouště Setovy, Set-Thotha, či Sothotha.

Pokračování →